Mýtické imago

Mytágo. Mýtické imago. Obraz z hlubin naší mysli, z kolektivního nevědomí, oživený mocnými silami lesa. Archetyp. Pravzor, naplněný látkou hlíny a kamenů, dřeva a listí, kostí a krve. Naplněný konkrétním příběhem. Artuš v blyštivé zbroji. Artuš v koženici, s modrým tetováním ve tváři. Iáson pod bílou plachtou triéry. Iáson na člunu, vydlabaném z prastarého dubu. Popelka, tančící v brokátových šatech. Popelka, črtající na podlahu zemnice magické obrazce z myší moči a holubičí krve. Hrdinové a zrádci. Rytíři a draci. Šašci, tricksteři, šarlatáni, mágové, věštci, pěvci... ti všichni a mnozí další čekají, až si obléknete jejich příběh. Protože příběh – to je kůže. Maso a kosti mu dáváte vy.

Každý příběh může mít několik vrstev – po hře se klidně může (a patrně bude) pohybovat víc Artušů, Popelek, Drákulů i dalších postav z jednotlivých cyklů, zasazených do různých období a sociokulturních tradic. Horní časovou hranicí vám budiž 14. století. Spodní hranice neexistuje.

Každé mytágo žije především svůj příběh a s těmi, které potká, zachází jako s postavami ze svého příběhu – nějak je do něj začlení. Pro Bajaju tak bude Drákula jen další variantou draka, kterého je třeba zničit, zatímco pro Artuše bude Bajaja dalším z rytířů, které by rád získal ke svému kruhovému stolu. A ostatně Bajajovi nic nebrání u tohoto stolu usednout, jen se nenechá zastavit v naplňování svého příběhu. Nechceme, abyste hráli paralelně v malých skupinkách – očekáváme, že se budete potkávat a že z propletence vašich příběhů vzniknou příběhy nové a o to zajímavější.