Mráz a ticho se snesly na Jezero ozvěn v minulých letech. Nebo možná staletích. Čas v Lese mytág neplyne stejně a synové se snadno můžou stát manžely pramáti svých matek. Teď se však něco změnilo. Nejdřív to byla jen vůně ve větru, záchvěv listí viděný koutkem oka. Ale s každým dnem je to jasnější – k Jezeru ozvěn přichází jaro – a s ním i nová mytága, divočejší, zběsilejší a podivnější, než byla kdy předtím. Dávným obyvatelům lesa se neklidně chvěje chřípí – cítí blížící se změnu. Příchozí u táborových ohňů vyprávějí o všepohlcujících vírech na okrajích Lesa mytág, o nevídaných tvorech a krajinách, stejně proměnlivých, jako písek ve větru. A někteří mají v očích strach...
Žádné komentáře:
Okomentovat