Pravidla

Základem pravidel Mytágohraní je šatrh. Pokud nevíte, co to znamená, tak vězte, že hraní co nejvíce podle reality – a to nejen v boji, ale třeba i při ošetřování zranění či používání různých schopností – například dobře předvedené kouzlo může fungovat, i když na něj nemáte „schopnost“. Pamatujte si ovšem, že efekt (útoku, kouzla, léčení a pod.) uznává VŽDY zasažený (což znamená, že můžete být vystudovaný medik, ale když má dotyčný pocit, že zrovna na něj medicína nefunguje, tak prostě nefunguje).

Protože si uvědomujeme, že pro některé z vás by mohlo být náročné se v takovém systému zorientovat a raději byste byli pro jistotu vždycky mrtví, abyste nepoškodili své protihráče, následuje několik „pravidel“. Berte je jako horní hranici – víc už ne, méně klidně – tj. je-li v pravidlech řečeno, že vás sejme až třetí pořádná rána do kroužkovky, klidně se složte už po druhé, ale ne až po páté. A teď už ta pravidla:

Pravidlo nejdůležitější:ZE VŠECH PRAVIDEL EXISTUJÍ VÝJIMKY!!!

Zbraně
1. Zbraň musí být bezpečná – t.j. bude námi vyzkoušena na vás a posléze nám předvedete, jak zbraň ovládáte. Jinak jsou povoleny veškeré varianty „dřevěnkářských“ zbraní (tj. bez kovu a ostrých hran, ne bokeny a hokejky, ale jinak klidně celodřevěné neměkčené ostří), štítů, luků (do 15 kil nátahu) a pod., stejně jako jejich libovolné kombinace – zbraně by ovšem měly odpovídat vaší postavě. V POSUZOVÁNÍ BEZPEČNOSTI ZBRANÍ MÁ ORGANIZÁTOR VŽDYCKY PRÁVO VETA!

2. Zbraň bude vždy schvalována pro konkrétního hráče. Cizí zbraň sice můžete ukrást a pak s ní třeba kupčit (neničit, nezakopávat v lese a pod.! - pokud nevíte, co s ní, dejte ji organizátorům), ale nesmíte s ní bojovat, pokud není označena zelenou nebo červenou stužkou (herní předmět nebo artefakt).

3. Ve vnitřních prostorách (bude upřesněno) je povoleno užívat zbraně o maximální délce 60 cm.

4. Bojuje se stále stejnými zbraněmi, žádné povinné výměny zbraní na noční nebudou, pokud se vám v noci bojovat nechce, vždycky můžete preventivně padnout do mdlob (pro jistotu můžete oznámit i výkřikem „omdlívám“) a bude na nepříteli, jestli vás dobije nebo ne.

5. A pro velký úspěch ještě jednou – jste-li nebojová postava, řítí se na vás maniak s halapartnou a vy prostě nemáte, čím ho zastavit a nechcete schytat ani tu jednu ránu, která by vás zabila, tak padněte do mdlob a bude na něm, jestli vás dobije. Maniaci, kteří to nebudou respektovat a neumí dobíjecí ránu dostatečně zjevně a přitom bezpečně naznačit budou ubiti organizátory.

6. Omdlít může kdokoliv kdykoliv, zabít se může postava, která k tomu má patřičné propriety (lžící se nepodříznete) nebo schopnosti.

Boj
1. Zásahovou plochou je celý člověk, ALE na hlavu, krk a rozkrok není v boji povoleno cíleně útočit. Náhodné zásahy se počítají.

2. Každý má jeden život. Ten svůj. Zásah do konkrétního místa vyřazuje dané místo. Orientačně – zásah do předloktí vám odrovná předloktí, do paže celou paži, do těla vás zabije. Pokud byl zásah velmi letmý – škrábnutí – jen to bolí a omezuje v pohybu. Co je a co není zásah uznává zasažený!

3. Zbroje lehké – koženice, pořádná prošívka – vás uchrání před jedním zásahem, kroužkovky, destičkovky a pod. před dvěma, pláty před třema. Pokud to někomu není zřejmé – zbroj chrání jen ta místa, která doopravdy kryje. Co projde a co neprojde zbrojí uznává zasažený! (můžete brát v úvahu typ zbraně a pod.)

4. Bodání – jen zbraněmi, které mají alespoň 5 cm dlouhý měkký stlačitelný hrot o průměru nejméně 4 cm.

5. Zabití s překvapením – NE V BOJI! – podříznutí, dýka do ledvin, roztříštění lebky a podobně fungují, ovšem musíte samozřejmě útočit na místo nekryté zbrojí, v případě útoku na hlavu a hrozí-li jakékoliv riziko (postava nespí) i na krk používejte jen noční (tím je míněno celoměkké, ne že by se snad na této hře používaly v noci) zbraně! S překvapením je možno použít i škrtící šňůru nebo garotu (šátek či jiný bezpeční materiál, ne provaz!), jakmile se vám ovšem překvapení nepodaří, škrcení nevyšlo a pokračovat ve škrcení nelze. Holýma rukama škrtit nelze.

6. Boj kontaktní – různé navalování se, zachytávání ruky se zbraní a pod. je povoleno, držení, škrcení, páčení, útoky pěstí, kopy a jiné prvky rvačky jen v případě, že s nimi souhlasí napadený (otázka „rvačka?“, odsouhlasení „ano“, případně se mezi sebou klidně dohodněte už před hrou).7. Dobíjení – pokud chcete, aby byl váš soupeř skutečně mrtvý a nehrozilo, že něco vykecá nebo ho někdo vykurýruje, tak ho zřetelně dobijte (netřeba řezat hlavy, stačí pěkně naznačená rána se zřetelným nápřahem – nemlaťte do ležících doopravdy - a oznámení „dobíjím tě“, aby nevznikaly pochybnosti).

Léčení
1. probíhá +- reálně (rány je třeba ošetřit, zraněný je oslabený, potřebuje klid na lůžku...), jen ve zkrácených časových intervalech – při patřičné péči se vyléčíte cca za hodinu, bez péče vás zranění budou stále sužovat a mohou vás i zabít.

2. Léčit lze i zranění v podstatě smrtelná, pokud máte pocit, že na to máte, ale dobité mrtvoly již léčit nelze.

Schopnosti
1. Každé mytágo má tři malé schopnosti nebo jednu velkou(dohodnuté s organizátory před hrou), vycházející z jeho podstaty (navrhněte si je sami, přičemž respektujte atmosféru hry – snažíme se minimalizovat vysvětlování, diskuse o pravidlech a pod.). Použití těchto schopností na někoho jiného nebo na vnější svět se hlásí formulí „z moci mně dané“ či „z moci mně svěřené“ a popsáním efektu (třeba: „z moci mě svěřené tě zaříkávám – kéž nohy tvé zkamení, srdce tvé se v kámen promění!“), použití schopnosti na sebe se nahlas hlásit nemusí. Jaký skutečný efekt bude použití schopnosti mít uznává vždy zasažený! (ovšem efekt by to mít mělo, a to řádný – jedná se o archetypální síly a jejich rozpoutání nezůstane bez následku).

2. Každou schopnost lze v jedné inkarnaci mytága použít jen jednou, tím ji mytágo ztratí!

3. Pokud někdo zabije mytágo (ten, kdo mu vezme život, nikdo jiný), může mu ukrást jednu ze schopností, kterou mytágo ještě nepoužilo (požádá zabitého, aby mu popsal jednu ze svých nepoužitých schopností a tím ji získá pro sebe – výběr schopnosti je na zabitém). Pokud zabité mytágo už žádné schopnosti nemá, nelze mu žádnou vzít. Vzít lze i schopnost, kterou dané mytágo předtím sebralo jinému mytágu.

4. Schopnost lze i doborvolně darovat, a to formulí „předávám ti moc mě danou/svěřenou“, každé mytágo si však něco takového dobře rozmyslí. Schopnost takto darovanou nelze dostat zpátky.

5. Po znovustvoření se mytágu vrací všechny původní schopnosti kromě těch, které darovalo! Ty ztratilo trvale.

Smrt
1. Mytága v podstatě neumírají – pokud zabijete mytágo, po 10 minutách se rozpadne na listí a hlínu (takže mrtvoly moc často nenajdete).

2. Mrtvola se po svém rozpadu (tj. cca za 10 minut) změní na Bestii (můžete si samozřejmě dojít převléct kostým, ale snažte se minimalizovat dobu, kdy se po herním území pohybujete neherně (a pokud musíte, pohybujte s jednou rukou na hlavě). Po smrti Bestie se opět změníte v Hrdinu. Hrdina si pamatuje JEN svůj svět a příběh, nepamatuje si nic z toho, co se mu stalo v minulé inkarnaci, může však mít nedůvěru k jistým osobám či místům. Hrdina může pocházet z jiné časové roviny či z jiné fáze svého příběhu, než předchozí (vezmete-li si více kostýmů), dokonce je to organizátory preferováno.

Předměty
1. Herní předměty lze libovolně krást, neherní nikoliv. Herní předměty budou buď zjevné (mince nastříkané barvou, nastříkané kameny, masky...) nebo označeny (stužkou zelené barvy prosté předměty, stužkou červené barvy artefakty). Pokud chcete nějaké své předměty mít jako herní, také vám je označíme (uvítáme, pokud takto pustíte do oběhu nějaké předměty – ovšem nedělejte to s věcmi, o které nechcete přijít). Pokud si nebudete jisti, zda je předmět herní, zeptejte se majitele (pokud už je mrtev a neokrádáte ho nenápadně) nebo orgů. Ti vám případně neherní předmět zabaví.

2. Herní předměty se dělí na obyčejné a artefakty (označeny jinou stužkou). Herní předměty se rozpadnou s rozpadem mytága, artefakty nikoliv.

3. Některé artefakty v sobě nesou skryté schopnosti – někdy je lze z artefaktu jednorázově získat (stejně jako z mrtvého mytága, takto získané schopnosti lze mytágu také po zabití odebrat, ale nejsou-li mu odebrány, tak mu po rozpadu a znovuvytvoření zůstanou! Opět ovšem platí, že každá schopnost je na jedno použití za jednu existenci mytága) a artefakt se pak rozpadne, jindy jsou vázány na artefakt sám (nelze je z něj odebrat) nebo nějaký úkon s ním (pak je lze využít vícekrát - artefakt se po užití schopnosti nerozpadne). Například nositel Adrianiny nitě ji může použít kolikrát chce, aby nezabloudil.

4. Neexistuje žádný oficiálně stanovený měnový systém, je na vás, čemu budete přikládat jakou hodnotu – pro někoho budou nejdůležitější mušličky, pro jiného zlato a pro dalšího třeba papír...



Dodatek:
Jak se k sobě budou chovat mytága se stejnou rolí (třeba když potká Popelka Popelku)?

1. Vždy musíte být z jiných časových rovin (nepustíme do hry dvě Popelky ze stejné časové roviny - přičemž platí, že kdo si časovou rovinu vybral jako první, ten ji má, druhého zájemce o stejné mytágo poprosíme o volbu jiné časové roviny).

2. Nejste jedna a tatáž osoba v různých epizodách života - jste dvě odlišné osoby s velmi podobným životním příběhem, akorát každá v jeho jiné fázi (nebo i stejné - podle toho, jakou fázi života mytága si vyberete) a z jiné epochy. Můžete, ale nemusíte mít podobné povahové rysy, můžete, ale nemusíte se zajímat o stejné osoby, věci a místa (o stejného prince, svatý grál, zemi a pod.), můžete, ale nemusíte svázat své osudy, ať už v dobrém (pokud se ukáže, že si nekonkorujete) nebo zlém (bojovat o stejného chlapa, o stejný Excalibur a pod.) - primární je pro každého z vás jeho vlastní příběh.

3. Ke své historicky starší či mladší podobě můžete přistupovat dle vlastního uvážení - může vám být lhostejná, sympatická (konec konců, máte podobný osud) i vás ohrožovat (pokud budete mít stejný cíl). Můžete ji považovat za zhmotnělý sen, vaše druhé já ze zásvětí, uprchlý stín, podvodníka nebo třeba úplně jiného člověka, se kterým máte náhodou podobný životní příběh - to závisí na vás a samozřejmě i na vaší víře (jestli je vaše mytágo ze starších, pohanských vrstev, nebo třeba křesťanské).